Dnesni odpoledne

Zarlive jsem pozoroval vitr jak si hraje s jejimy vlasy a premahal se aby se k nemu nepripojila moje ruka, vydalena jen par centimetru od ni. V ocich mela lesk od morske peny, ktera se s tajemne divnou pravidelnosti snazila dostat na breh. Sledoval jsem kazdy jeji pohyb a snazil se vytusit, jestli nemam rici to ci ono. Radeji jsem mlcel. Strach se mi smal do obliceje s vysmechem. Zarezaval se do me jak zarustajici nehet a branil mi rict, jak moc chci takhle s ni zustat do konce vesmiru. Odesla jinam. A nekdo otocil vypinacem a ja nevidel more, jeji oci, nebe... Jen tmu,cerno,ticho...