Čím poměřím lásku?
Množstvím urážek, bolestí, podsunutými slovy. Touhou co bolí, ponížením až na samé dno. Oslňujícím světlem jejich očí. Větrem co si klestí cestu jejími vlasy ke mě a nese sebou vůni její krásy. Bolestí v očích po probděných nocích. Hledáním stop v možnosti, že tu mohla být chvilku pčede mnou.Ve hvězdných eskapádách, které se bůhví proč, tvarují do její podoby. Hodinama strávenýma přešlapováním ve stínu její blízkostí, tak aby o tom neměla zdání...?
A nebo Krugerovskými šrámy na srdci, těle, duši, tváři. Slzama,který čekaj na volnost ,až když už prach země ucpává ústa, aby nebyl slyšet křik zoufalstvía bezmoci, jenž je němý víc než skalní útesy, které mají alespoň hrdost...?
Asi ničím. Nevím, jak přežít beznaděj.
2025 ©